Posledních 13 pracovních dní !

Ano, zní to neuvěřitelně ! Posledních 13 pracovních dní, teda když  o tom tak přemýšlím, měla bych mít ještě dva dny volno, tak že by jen 11 ? No to je hrozné. Utíká to neuvěřitelně, na začátku  jsem ještě počítala každou další středu a říkala jsem si, tak už jsem tu dva týdny, tři týdny a teď už nemám ani páru kolikátého je, co je za den, natož kolik týdnů tu už jsem.
Dneska jsem byla zase na výletě v Jeff Laku, další camp, co patří Danovi s Jane. Bohužel jsem tam za prázdniny byla jen dvakrát, ale je to tam vždy jako dovolená od práce tady.
Mysleli jsme si, že na post campu bude méně práce, ale řekla bych, že teď děláme daleko víc, ale spíš časově a nebo mi to přijde tím, že vstávám každý den v 6 hodin, dneska dokonce v 5:40. Včera jsme měli například rozvrh 6:30-6:30, ale protože jsme splnili vše se spokojeností nadřízeného Marka :D dostali jsme necelé 2 hodiny volno! A když se do toho ještě přidá nějaká posilovna, běhání, povinnosti jako si jít vyprat prádlo :D člověk nemá skoro ani prostor si dojít na záchod. To jsou problémy ale, co ?
Atmosféra je tu ale rozhodně uvolněnější, chodíme "krást" různé dobroty, ale já to mám asi už teď od holek zakázané. Víte proč ? Protože vždy, když jdu s nimi já, někdo nás potká :D. No začíná to být se mnou čím dál horší a tak asi bohužel musím zůstat u té poctivosti i nadále.
Zítra večer jedeme do města, v pátek máme slíbené po práci nakupování a večer je prý nějaká "párty". V pondělí kino. Čtvrtek outlet. No a to už pomalu pak začnu cpát věci do kufru a budu sedět na kufru a přemýšlet, co tu nechám a co si vše vezmu na sebe a jak to vlastně udělám. Chacha.

/ Moje poslední prádelna s věcmi pro holčičky /

/ Včera se nám udělalo zase alespoň na chvíli hezky :) /

/ Ještě jsem vám neukazovala svojí postel, hezká co ? :D / 

PS: Do Dvora posílám pozdrav a hlásím, že pohled je již připnutý na nástěnce též, ale došel až včera a tato fotka je už starší :* 

/ Luci si objednala spacáky na Hawai a chtěla si je vyfotit a já jsem zrovna počítala peníze, no to víte, dolárek k dolárku :D /

Post camp

Včera nám začal post camp-odjely holčičky, tudíž skončilo hlavní představení prázdnin a ze všech spadla obrovská nervozita a stres. Bude to podle mě teď uplně jiné, sice práce tolik neubyde, již dneska přijíždí okolo 650 roztleskávaček, ale ta atmosféra se změnila už včera.
Vstávali jsme docela brzo, ale potom jsme měli ještě na dvě hodiny volno po snídani a tak jsme spali. O půl dvanácté jsme začali uklízet bunky po holčičkách až do osmi do večera, ale nebylo to tak hrozné, jak jsem si myslela. Mark zvolil 4 vedoucí týmů, kteří měli na starost určitou sekci a určité lidi no a já jsem byla jedna z nich. Cha, to jsem teda měla radost. Šlo to poměrně rychle a protože to všechno bylo uklizené správně, tak jsme se ani nikam nemuseli vracet.
Holčičky tu nechali spoustu věcí a tak jsme si večer připadali jak bezdomovci, když jsme to po nich přebírali :D ale následná sprcha se všemi novými přípravky, no senzace!
Také mám novou deku, ze které jsem naprosto unešená. Po 2 měsících nespat pod prostěradlem, ale spát pod normální dekou, peřinou, no nechtělo se mi dneska z postele vystrčit ani nos!
Máme slíbené další kino, baseball, bowling, nakupování, tak jsem na to zvědavá !
Večer jsme se pak ještě koukali na s tebou mě baví svět, tak to byla taková pohodička, ani nemluvím :))
Zatím to tedy vypadá na parádní zakončení prázdnin, uvidíme uvidíme..

Volnoo, volnoo, juchu!

Skoro po pěti týdnech první den volna! Volno jsem sice měla, ale vždy to bylo formou výletu, Dorney park, NY, Philadelphia, Niagara Falls, to si samozřejmě vůbec nestěžuji, ale mít konečně čas na to se vyspat do devíti hodin!!, ostříhat si nehty, zacvičit si dřív než v 10 hodin večer a jen tak si lenošit není vůbec špatné! A popravdě řečeno se mi už docela stýskalo po chvíli klidu pro sebe. Ještě nám tu teď druhý den prší, a ráno se probouzet do deštivého dne a mít den volna je prostě hotová senzace.
Takže sečteno podtrženo, jsem vyspaná do "růžova", po snídani a po cvičení, nehty ostříhané, pračka pere, sušička suší :D a teď mě čeká oběd, po obědě musím odpovědět na maily, podívat se na nějaké věci do školy-rozvrh mám rozdělaný už nějaký ten pátek no. A večer jedeme s holkama do města, jupí. Takže si to dneska snad hezky užijeme.
Pak poslední dva dny normálního campu a začíná již "post camp", no neuvěřitelné, jak to utíká. A všichni doufáme, že na post campu bude trochu volněji, tím že bude jiný rozvrh. No ale moc bych na to asi nesázela..
Už se mi začíná po vás všech pěkně stejskat. Člověk by ani neřekl, jaké věci, co mu jindy přijdou naprosto normální mu budou scházet..Například chleba. Já: "Mami, co bude k večeři ?" Mamka: " Vezmi si chleba a k tomu třeba rajče, mně už se dneska nechce nic chystat." Já : " To snad nemyslíš vážně ne ? Zase chleba jo ? Achjo :( " ( Co bych za něj teď dala!! )
Posílám vám pusu, již brzy !

Niagara Falls

Niagárské vodopády, další výlet a také poslední výlet v rámci campu. Bylo to úžasné. Zase takové vytržení z reality, vytržení z těch dnů, co nadáváme v práci a hrozně nás to tu štve a už chceme jen cestovat. Cesta trvala okolo pěti hodin a ve velmi pohodlném (haha) vanu to byl vážně zážitek. Ale přeci jedeme na výlet, takže nám to vůbec nevadilo. No jéjéé užili jsme si to strašně moc!
Z čeho jsem byla docela překvapená a nejen já, tak že to není rozhodně uprostřed přírody a okolo nikde nic, ale je to uprostřed města. A pokud jsme zrovna nestáli v bezprostřední blízkosti Niagárských vodopádů, rozhodně bych o tom neřekla, že se mi tam moc líbilo. Zvláštní prostředí teda - turistická atrakce no.
Ale zážitek to byl. Jeli jsme lodí až k Horseshoe a také kolem Amerického vodopádu. Dostali jsme krásné modré pláštěnky a když jsme byli pod vodopádem, tak jsme museli stát zády, jak moc pršelo :D. No přiblížím vám to na fotkách <3

/ Takto vypadala ta pohodlná cesta, v dodávce pro 12 lidí /

/ Extra slušivé pláštěnky aneb jak jsme asi vypadali :D /

/ No uznejte, není to nádhera ? /

/ Úžasné místo, neuvěřitelná masa vody /

/Pozujeme, pozujeme :)) /

/ Moje nová láska, Oreo. /

/ Jak říkám, každý ten výlet, každá cesta po Americe je naprosto euforický zážitek a hrozně si to užíváme :) /

/ A kde budu pózovat přístě ? Kdoví :) /

Philadelphia

A tak se vám opět hlásím, tentokrát s daleko lepším příběhem. Do nemocnice jsem se na žádný ultrazvuk sice nedostala / žasnu nad tím, jak to prostě berou jinak všechno / ale věřím tomu, že jsem v pořádku a že to vše opravdu bylo jen vyčerpáním, únavou, nemocí a dehydratací. Takže spoustu faktorů dohromady!

Včera jsme byli na výletě ve Philadelphii a bylo to naprosto super a hrozně jsme si to užili ! Hodně lidí přijelo v průběhu týdne zklamaných, ale nemůžete to srovnávat s NY, to je prostě naprosto jiné město. A mně se to právě líbilo, že to bylo více v klidu, nemuseli jsme nikam pospíchat, krásně jsme si to všechno prošli, stavili se na bagetu v Subway, fotili jsme se, dělali jsme blbosti i nákupy jsme stihli. Mimochodem nákupy tady, to je pro mě smrt. Koupila bych tu tolik věcí, no protože nechte tu mikinu z NORTHFACE za 20 dolarů, kraťasy a světýrky z GAPU za 13 dolarů a podobné věci. Nejde to. Ale až budu balit ( už za skoro měsíc, uaaa, to je neuvěřitelný ) jsem na sebe zvědavá. Mamka mi řekla, že mám letět třeba ve dvou mikinách! :D

Ještě dodám fotky z Philadelphie, aby jste si všechno mohli lépe představit ! :) A co je dál nového, hrozně to utíká, za 14 dní už skoro odjedou holky..a pak začne zase trochu jiný režim, než jsme měli doteď. Budou tu různé skupiny roztleskávaček, vždy tak na 3-4 dny. Dále vypadá velice nadějně, že skončím s prací o dva dny dříve a pojedu ještě s holkami do NY a do Washingtonu a 5.září odlet do San Francisca, tak strašně se těším!

/ Philadelphie !! /

/ Love Sign <3 /

/ Ano, jsme patrioti, a doma je doma /

/ Lavička Václava Havla /

/ Naše super parta /

/ Panorama /

/ Zamilováni do výletů ! /

Ani v Americe není každý den posvícení..

Musím říct, že dny co právě prožívám, jsem tedy opravdu nečekala, že budu prožívat…Druhý den po návratu z New Yorku se mi stal moc pěkný zážitek. Ráno okolo čtvrté hodiny ráno jsem seskočila z postele ( později jsem si vzpomněla, že to bylo kvůli křeči v noze) najednou já vlastně ani nevím, jak to popsat, protože to nebylo tak, že se mi zamotala hlava, ale spíš že mi úplně hučelo v hlavě a já nevěděla, co mám dělat. Tak jsem se pomalu sunula kolem postele, zřejmě směrem na záchod. Asi jsem byla i dost dezorientovaná. Nicméně to bylo to poslední, co jsem si pamatovala. Pak už jen vím, co mi řekly holky, že slyšely ránu. Omdlela jsem až kdesi na konci našeho bunku. Po chvíli / těžko říct, jak dlouhá chvíle to byla, jsem začla vnímat jejich hlasy a světlo a obličeje/. Ze začátku jsem mluvila anglicky a prosila o pomoc. Pak už jsem přešla do češtiny a jen se ptala, co se stalo. Středeční den jsem tedy strávila v health centru. Diagnostika- omdlela, protože byla unavená, nachlazená. Ano to jsem všechno byla. A doufám, že se to ve výsledku tohoto týdne opravdu ukáže. Jenže po konzultaci s mojí Kristýnkou a její doktorskou rodinou se ukázalo, že by mohlo jít i o jakýsi druh trombózy, právě kvůli té křeči v noze. A že je prostě divné, abych jen tak v noci takhle omdlela, a nebylo to prostě jen obyčejné omdlení! A co mě nejvíc na celé věci děsí, že se mi to vážně v životě nestalo. No nebyl to hezký zážitek. Proto, aby se to celé vyloučilo a já mohla další dva měsíce také pokračovat v „normálním životě“ bez toho, aniž bych si vázala nohy a bála se, co se může stát je potřeba abych se dostala na ultrazvuk nohou do nemocnice. Nevěříte, co je to za problém.. a že se kvůli tomu dá tolik brečet..

Je to něco mezi beznadějí, smutkem po domově a šokem. Beznaděj z toho, že jste tak daleko a nevíte, na co vlastně máte právo nebo co pro to můžete udělat. Prostě nejde jen tak sednout do auta a jet si do města na do nemocnice na ultrazvuk. Smutek, protože v těchto chvílích mi je nejvíc smutno, chybí mi ti nejbližší. Je to tak, to vám prostě nikdo nenahradí. A teď si to ještě uvědomuji dvojnásob / spíš tisíckrát víc /. I když musím přiznat, že lidi jsou tu úžasní. Není to tak, že by si vás tu nikdo ze staffu nevšiml. To rozhodně ne. A šok jednoznačně z toho, jak Američani vnímají nemocnice, nebo celkově lékařskou pomoc. Nejsem jedna z těch, co chodí s každým prdem k doktorovi, jí prášky, když mě jednou píchne v hlavě. Ale když jsem tisíce kilometrů od domova ještě další dva měsíce, tak co mám K**** jako dělat ? Čeká mě spousta cestování, chci se pohybovat a ne chodit jako soumar a chránit se. Chci mít prostě jistotu, že mi nic není.  

A tak po dokopávání od ostatních, jsem dneska šla za Markem.. pokusí se na pondělí to nějak vymyslet. Ale kdyby jste viděli ten obličej, já vím, že se tu pro nás snaží udělat, co mohou. Ale oni mi tohle prostě nevěří. Myslí si o mně, že jim vyprávím nějaké pohádky, co jsem si vymyslela a že je prostě vyloučené cokoliv jiného, než že jsem byla „SO SICK“. A že mě to bude stát peníze. Ano to bude, ale to přeci platím já a ne oni. Možná, že si budu muset vzít taxíka. Tak jako řekněte mi, co to je.. Uvidíme, co se stane v pondělí. Ale že mi z toho všeho je špatně, ano to je. 

NEW YORK

New Yooork
Dneska vám píšu o mém výletě do New Yorku, na který jsem se těšila asi tak od září, kdy jsem se rozhodla, že se v létě vydám do Ameriky. Noc před odjezdem jsem trochu brečela, protože jsem celá hořela a vážně mi nebylo dobře. Tak jsem si říkala, co je to za spravedlnost a proč zrovna teď, nicméně a naštěstí mi ráno bylo mnohem lépe a kromě rýmy jsem to zvládla dobře. Teď tedy ve svém stavu „nemoci“ pokračuji, ale bude lépe. Už jen proto, jak jsou tu na mě všichni hodní a využívám asi tak 4 zdrojů lékárniček :D.  Spíš je to taková moje únava a přetažení. ( Ale to hádám, že vás úplně nezajímá :D )

Do New Yorku jsme tedy odjeli okolo osmé hodiny, takovou dodávkou v 12-ti lidech. Vždy může jet v jeden den jen určitý počet z nás, aby zůstal někdo, kdo bude pracovat. A ve 12 hodin jsme už stáli na Top of the Rock ( Rockefeller Center ). Nakonec jsme místo výhledu z Empire State Building zvolili výhled právě odsud a myslím, že jsme vůbec neudělali špatně. Mohli jsme se i s Empire vyfotit a navíc jsme i krásně viděli Central Park. Výhled opravdu úžasný, je to prostě celkově naprosto něco jiného. Mám své nejoblíbenější evropské město Řím, to je město, co mě prostě doslova chytlo za srdce, pak mám města jako je například Londýn, co mě až zase tak neuchvátil a pak je samostatná kolonka pro město jako je New York, nedokážu to nikam zařadit, je to prostě pro mě tak fascinující, jiné a úžasné město, že se to nedá s ničím srovnávat.

Z Rockefeller jsme jeli metrem na Ground Zero. Newyorské metro byl taky zážitek, ale co pro mě byl asi největší zážitek je památník na události z 11. Září ( Memorial 11/9) Je to neuvěřitelně udělané a myslím, že ani z fotek to nemůže vyniknout tak, jako když tam stojíte a slyšíte tu vodu dopadat do té obrovské propasti. Upřímně, když tam tak člověk stojí, (alespoň já) si nedokážu vůbec představit, že se něco takového stalo v den, jako každý jiný. Ještě když v odrazu mrakodrapů vidíte letadla a nad sebou slyšíte jejich zvuk. Husí kůže.

Poté jsme se prošli na Brooklynský most a po mostě jsme přešli až do Brooklynu. Úžasný výhled na Manhattan! V dáli i socha svobody. Z Brooklynu jsme se vydali zpět na Manhattan na Times Square. Byl to náročný, ale úžasný den a po zvážení všech mých možností a nemožností jsem asi usoudila, že ještě před odletem na západ do San Francisca, chci alespoň den a půl v NY strávit. A dokonce nás tu bude v ten stejný datum asi více, tak to doufám nějak vyjde a naplánujeme to :).

Přidávám jen pár fotek, ale až dostanu i ty ostatní, tak teprve poté vám podám fotoreport..

/ Brooklyn bridge /

/ Empire State Building /

/ Central park /

/ Memorial 9/11 /

/ Memorial 9/11 /

/ Brooklyn bridge /